Jak je "krásné" chodit po městě a potkávat lidi.

Posledních čtrnáct dní trávím (z důvodu konverzací) v Hradci celá dopoledne. Hradec je poměrně hezké město, i když občas plné různých existencí (ty jsou snad v dnešní době všude) a myslím, že se mi tam zatím nikdy nelíbilo víc než v ranních hodinách. Něco mě však neskutečně irituje.

 Klaksony
Každý den procházím téměř nejrušnějšími částmi města a nestíhám se divit. Já vím, že lidi spěchají do práce, občas nevykročí z postele tou správnou nohou nebo že jsou velmi často ve stresových situacích. Ale ty klaksony, proboha! Aspoň to by se mohl někdo naučit nepoužívat. Člověku je z toho špatně jen když jde kolem po chodníku, natož jak se musí cítit ten, který má v ten letní den zaslouženou dovolenou a chce se jednou za čas pořádně prospat. Proč jsou sakra ti lidé tak arogantní?

Gorily

To si stále ale říkám, že se to naštěstí netýká mě. Trochu více zarážející je to, že jdete po chodníku, širokém asi jako kdejaká vesnická šouska, jde proti vám obrovský chlap (lépe řečeno gorila), vy si jdete krajem chodníku, abyste mu náhodou nepřekáželi v cestě, a on zničehonic změní kurz a odhodí vás svou paží takovou silou, aby vám bylo hned jasné, kdo je tady pánem. Omluva žádná. Nečekaně. A víte jak to je, radši nic neříkáte, abyste nedostali další.