Prázdniny znamenají pro každého něco jiného. Někdo vám řekne, že nejlepší je leháro doma, jiný že nejlepší je leháro na pláži a někdo zase, že pár dní strávených s cizími dětmi. Bohužel, pokud jste si všimli, u třetí možnosti se slovo leháro nevyskytuje a to proto, že to logicky žádné leháro není.
Bohudík?
Moje cifra na letošním narozeninovém dortu byla již tak velká, že opečovávání někým jiným už nejsem hodna. Na place tudíž byly 2 možnosti - lehnout si doma k televizi a k bazénu a unudit se k smrti, nebo jet pečovat o děti na dětský tábor. Kdybych byla jako většina mých vrstevníků, vybrala bych si samozřejmě variantu číslo jedna. Bohudík (nebo spíš bohužel) jsem se však rozhodla jít vstříc "naší budoucnosti".Největší štěstí
Nikdy bych asi nevěřila, jak je občas těžké unavit 6-10 leté děti. I když jsme dělali, co jsme mohli, stále po večerce o půl desáté byly vzhůru a lovily střihavky ve stanu a ráno před budíčkem okupovaly okolí stožáru místo svého spacáku. Bohužel je toto nepřešlo ani za těch devět dní.Co bych hodnotila asi jako největší štěstí byl fakt, že jsem dostala na starost jakožto instruktorka nejstarší oddíl společně se dvěma skvělýma holkama. Nemusela jsem prát pokakané spodky a řešit podobné problémy. Asi za to i děkuju bohu, ve kterého stejně nevěřím.
Novodobé trendy a staré rituály
"[převodpučkypučkypučkynachnanachnaindyindy]" Pokud jste za prázdniny spustili alespoň jednou televizi, nemohlo vás toto neminout. Reklamy na jednu nejmenovanou banku mám už dlouhou dobu v kategorii Trapné. A ani tento exemplář se do jiné kategorie nedostane. Kam se ale dostal je právě náš tábor. Děti, jako úplně zfanatizované, se této slátaniny držely celý týden. Ne, že by jim to nešlo. Já jsem viděla reklamu až po příjezdu z této divočiny a musím uznat, že v dětském podání to vypadalo tisíckrát lépe. A tento trend nebyl letos zdaleka jediný. Novou inovací, která dorazila na Hlavňovské pláně byla sprcha. Nebyla to ale obyčejná sprcha. Po několika desetiletích mytí v plastové žluté vaničce přijela v roce 2014 do Hlavňova sprcha na ruční pohon. Starý rituál byl nahrazen vymožeností moderní doby. Ach ty hygienické předpisy (tím nechci však tvrdit, že koupání ve sprše stojí za nic!). Co se však nezměnilo je tradice házení praktikantek do potoka. Takže jsem to i letos, bohužel, schytala. A pěkně mi nateklo do bot.A co jsem si odnesla?
- Spoustu nových zkušeností, které se mi budou v životě hodit.
- Jiný pohled na organizaci tábora, který jsem jakožto dítě nikdy nemohla vidět.
- Spoustu poučení.
- Šmoulu.
Žádné komentáře:
Okomentovat